Vřídlovec

Pouť horké vody karlovarských minerálních pramenů začíná v hloubkách několika kilometrů v masivu žul. Pod velkým tlakem a za vysoké teploty se v ní rozpouští oxid uhličitý a některé složky hornin. Termální voda obohacená o minerální látky vystupuje po významných poruchách zemské kůry k povrchu a vyvěrá v Karlových Varech podél zlomového pásma nazývaného zřídelní linie. V posledních desítkách metrů pod terénem klesá její tlak, část původně rozpuštěného CO2 se z roztoku uvolňuje a dochází k tvorbě sedimentů.

Karlovarské zřídelní sedimenty, obecně zvané vřídlovce, jsou tvořeny především minerálem aragonitem, méně často kalcitem, a s příměsí mnoha dalších minerálů, zejména železa a manganu, které způsobují jejich pestré zbarvení. Podle vzniku a formy jsou rozlišovány různé typy těchto sedimentů, například masivní páskované vřídlovce, které vznikají v podmínkách vyššího tlaku, žilníky v puklinách žulových hornin nebo mladé sintry, které obsahují významný podíl oxidů železa. Rychlé usazování sintrů umožňuje i výrobu vyhlášených karlovarských suvenýrů, například tzv. zkamenělých růží. Nejvzácnějším typem zdejších sedimentů jsou hrachovce, tvořené akumulacemi drobných kuliček, vznikajících na kontaktech horké a studené vody.

Vystavený vzorek pochází z prostoru tzv. Kostelní terasy, na níž stojí i kostel sv. Maří Magdaleny. Jedná se o kombinaci hrachovce a kompaktních zřídelních sintrů. Zvláštní akumulaci sedimentů Kostelní terasy popisoval již v r. 1789 David Becher, později Karl E. Hoff a Karl Hlawaczek. Až do počátku novověku byly vřídlovce využívány pro pálení vápna, od 18. století slouží k výrobě suvenýrů.

 Vzorek darovalo Muzeum Karlovy Vary, p.o. Karlovarského kraje.