Vyhlídky, altány, chaty, kříže, památníky, studánky, památné stromy…

Terezin obelisk

V dubnu roku 1833 přijela do Karlových Varů vévodkyně Marie Tereza Charlotta d´Angouleme, dcera popravené francouzské královny Marie Antoinetty a vnučka císařovny Marie Terezie.

Buk zamilovaných

Buk u Harta

Památným stromem byl vyhlášen v roce 1985. Obvod kmene činí 5.25 metru. V roce 2005 dělníci organizace Lázeňské lesy Karlovy Vary postavili u stromu plůtek a informační tabuli.

 

Páralova Jedle

V roce 2003 vysadil spisovatel Vladimír Páral poblíž chaty Rusalka malou jedličku. Měla by připomínat celé jedno desetiletí obnovy altánů v lázeňských lesích, které pan Páral zaštítil svým jménem.

Bílý kříž

Rohanův kříž

Chotkův Buk

Pozornost si zaslouží i zvláštně utvářené stromy jako je například Chotkův buk, který má skutečně velmi zajímavý habitus. Lidově se mu také říká „Věšák“.

Při vichřici v létě roku 2018 byl tento strom rozlomen a silou váhy padl k zemi.

 

Chotkův buk 2017                              Chotkův buk 2018

Královská jedle

Nejsilnější karlovarská jedle se nachází poblíž lesní školky, nedaleko od poslední památky (torzo kostela) na zaniklou osadu Oboru.  Její obvod měří 2.48 metru.

Po staletí typický strom pro hluboké lesy „Královské obory“ v širokém okolí loketského hradu. Zároveň původní dřevina jižní a střední Evropy. Roste v lesích v pásu od 300 do cca 1 100 metrů nad mořem. Nejvíce je zastoupena v tzv. jedlo-bukovém vegetačním stupni. Kvete v květnu a šišky dozrávají v září. Stojí svisle na větvi a postupně se rozpadají. Na příznivém stanovišti může dorůst do výšky cca 60 m a dosáhnout stáří až 500 let. Obvod kmene tak staré a statné jedle bude mít určitě více než 4 metry. Dříve jedle měla v lesích zastoupení až 18 %. Nyní toto zastoupení dosahuje stěží 1 %. Příčin úbytku jedle byla celá řada. Patří mezi velmi pomalu rostoucí dřeviny (čeká v zástinu). A protože je stínomilná, velmi ji postihlo nezřízené klučení lesů, které trvalo od středověku až do průmyslové revoluce. Od konce 18. století začali vlastníci  lesů porosty cíleně pěstovat a kvůli maximální produkci upřednostnili smrkové monokultury. Na pasekách nemá jedle většinou šanci. Další ránu dostala tato dřevina v době, kdy pro rozvíjející se průmysl bylo objeveno hnědé uhlí jako nejlevnější zdroj energie. Kouřen znečištěné ovzduší oslabovalo dosud žijící stromy a ty pak rychle podléhaly škůdcům (obaleči, korovnice).

Jedle Jana Lucemburského

Strom zasadil dne 17. 3. 2005 primátor města Karlovy Vary, Zdeněk Roubínek na počest Jana Lucemburského, českého krále. Tento panovník jako první, 19. 3. 1325, písemně uvedl zdejší místo v širší známost ve své lenní listině.

Chata Luční

Chata Přátelství

Chata u Myslivny

Typizovaná chata postavená v roce 1983 se nachází vedle velkého parkoviště u sanatoria Myslivna.

Chata Na rozcestí

Typizovaná chata, postavená v roce 1975, se nachází u velké křižovatky důležitých lesních cest.

Chata Bezejmenná

Chata na Zátiší

Typizovaná chata, postavená u Okružní cesty na místě staršího objektu v roce 1982.

 Chata na Hřišti

Typizovaná chata, postavená u louky v lese (bývalé hřiště na volejbal) nad Galerií umění, v roce 1975.

Altán u Vojty

Altán byl postaven v roce 1981 u cesty na Goethovu rozhlednu. Dostal jméno Na Hůrkách. V roce 1993 z něj zbyla jen kostra a část střechy. V roce 1994 byl opraven v rámci sponzorské akce na záchranu altánu. Nakonec (v roce 2002) jen zrekonstruovala firma Stasko a altán byl i přejmenován.

Chata Skautů

 Chata pod střelnicí

Pod mysliveckou střelnicí se v 80. letech minulého století často procházeli návštěvníci nedalekého penzionu Hubertus a i proto se u zdejší hlavní cesty nově postavila typizovaná chata určená pro veřejnost.

Chata Hubertus

Křížek

Pod Doubskou horou, nedaleko od „Obrazu“ se nachází další křižovatka lesních cest s altánem, a s lavicí, která stojí pod bukem, na který kdysi kdosi zavěsil dřevěný kříž.

Stříbrná studánka

Zajímavě upravený vývěr vody na bezejmenné vodoteči nad cestou, která směřuje od hájovny v Drahovicích k Jánskému kříži.

Chata Drahovice

U hájovny v Drahovicích se v roce 1983 se objevila typizovaná chata určená pro veřejnost, vhodně umístěná na okraji lesa a lidé z blízkého sídliště si ji brzy oblíbili.

Dětské hřiště Ferdy Mravence

Dětské lesní hřiště, postavené, včetně altánu Ferdy Mravence, na místě, kam si chodily hrát děti z MŠ, bylo slavnostně otevřené 1. 6. 2001.

Amadeus

V roce 1998 darovala paní Mužíková lázeňským lesům typický karlovarský zahradní domek. Stával za domem (pension Amadeus) v Ondřejské ulici. Po opravě ho pracovníci lesů převezli na plošinu pod Třemi kříži, kde stojí dodnes.

Socha Panny Marie

Smírčí kříž

Poblíž Findlaterova památníku se nalézá starý kamenný kříž. Připomíná událost, tragédii, která se tu udála v 2. polovině 16. století. Tehdy vedl po zdejší cestě řeznický tovaryš býka. Zvíře se asi splašilo a chlapce na místě, kde dodnes stojí kříž, zabilo.

Čertovo kopyto

K otisku čertova kopyta do velkého balvanu u Jezdecké cesty v karlovarských lesích se vážou různé pověsti. Kromě jiných je nejzajímavější ta, že čerti čas od času povrch balvanu leští. Pokud pak balvan někdo zašpiní, může čekat, že mu provedou nějakou čertovinu.

Vyhlídka Karla VI.

Karlovarská městská rada se v roce 1874 usnesla, že vrch nad Puppem pojmenuje k poctě tehdy vládnoucího panovníka monarchie, a tak se na mapách města objevila „Kaiser-Franz Josefs Höhe“ (Výšina císaře Františka Josefa). Zároveň rozhodla, že na kopci nechá postavit rozhlednu.

Pseudogotická zděná vyhlídková věž byla hned po otevření v lázeňské sezoně roku 1877 hojně navštěvována.

Po roce 1945 dostala rozhledna, která je celkově vysoká jen 15 metrů, nové jméno: Vyhlídka Karla IV.

Aranyho lavice

Kaple Ece Homo

Kaple Ave Maria

Chata na Skalce

V roce 1981 se u Tuhnické cesty, na místě s výhledem na karlovarské dostihové závodiště, objevil nový, typizovaný, vyhlídkový altán. Kupodivu však stranou výhledu, a tak prostor nad skalkou zůstal volný.

Tůňka

Doubská chata

Malá, ale často navštěvovaná chata u křižovatky významných cest (Doubská s Tuhnickou) byla dostavěna v roce 1981.

Chata na Výsluní

Keglevičův kříž

Tento kříž dal vztyčit Hrabě Sigmund von Keglevich, maďarský velkoprobošt a biskup v roce 1795.

Petrova Výšina

V roce 1877 byla na skále pod křížem osazena busta Petra Velikého. Při příležitosti výročí 300 let od prvního příjezdu panovníka do lázní, karlovarské lázeňské lesy zrekonstruovali se sponzorskou pomocí vyhlídkový ochoz a přístupové schodiště ke kříži. Kříž byl pak vysvěcen dne 24. září 2011.

Kamzík

Karlovy Vary, symbolem tohoto lázeňského města je mimo jiné kamzík. Nebylo tomu ale tak vždy. Všechno to začalo tím, že karlovarští radní chtěli nějak důstojně symbolizovat pověst o založení lázní a zamýšleli postavit na skálu v lese nad městem sochu jelena. Jenže se o tom doslechl baron Lützow. Tento svérázný šlechtic s radnicí tak trochu válčil a o smyšlené pověsti o objevení vřídla si také myslel své. Rozhodl se rychle jednat, a nakonec radní předběhl.

Na skalní jehlu ve stráni nad Vřídlem, na tzv. „Jelení skok“ nechal nainstalovat sochu Kamzíka. Stalo se tak v roce 1851 a autorem díla byl sochař August Kiss. Radní samozřejmě zuřili, ale protože návštěvnost díla stoupala den ze dne geometrickou řadou, rozhodli nakonec, že ponechají čin Lützowa bez povšimnutí. Časem kamzík proslul natolik, že se stal nedílnou součástí, vedle lva, jelena a dalších atributů, genia loci města.

V současné době se na skále již nenachází zinkový originál sochy, ale pouze její bronzová kopie, kterou zhotovil v roce 1986 karlovarský sochař Jan Kotek. Původní socha byla v roce 1984 poničena vandaly.

Kolem skalní jehly s kamzíkem vede žlutě značená turistická trasa a též lázeňská vycházka číslo 9.

Kniha

Památník na Sovově stezce u křižovatky, ze které vychází Russelova cesta směrem k Lesní pobožnosti. Nechal ho zřídit v roce 1930 Robert Heinrich z Ostravy.

Kavárna Sv. Linhart

Ve své době velmi oblíbená. Od počátku 21. století objekt chátral. Zachránil ho projekt „Příroda spojuje“.

Kostel Sv. Linhart

Chata Kazatelna

Lesní pobožnost

Zákoutí s oltářem, který byl při úpravách v roce 1910 vyskládán z velkých balvanů, se nachází v malé rokli pod zajímavě utvářenou skálou (Russelova vyhlídka). Další úpravy, pozměnily vzhled oblíbeného lesního zátiší v roce 2005 a v červenci roku 2007 ještě navíc ozdobilo vstupní prostor nové dláždění.

Chata Lesní Pobožnost

Altán stojí naproti zátiší s oltářem a již hodně pamatuje. V roce 1990 ležel po vichřici na jeho střeše strom. Od roku 1994 financovalo opravy tohoto objektu vydavatelství Promenáda.

Libušina chata

U Beethovenovy cesty stojí několik altánů. Kromě jiných i Libušina chata z roku 1959.

Pramen Živá voda

V roce 2000 byl v karlovarských lesích nově zpřístupněn, zdroj pramenité vody u altánu Básníků. Ředitel firmy, která úpravu zdroje financovala, pan Jiří Milský (Imperiál a. s.) pak společně s panem Vladimírem Páralem pokřtili tento vývěr

Jungmannův altán

V rámci dotačního programu spolufinancovaného Evropskou unií vznikl v karlovarských lázeňských lesích další altán. Veřejnosti byl slavnostně předán dne 29. 4. 2014.

Atypická stavba sice vychází z architektury tradičních karlovarských staveb, ale zároveň v sobě spojuje řadu zajímavých prvků. Architekt František Vondráček použil přírodě blízké materiály a tvary. Střechu podpírají jen zhruba opracované dřevěné sloupy a v podstatě zcela otevřený altán umožňuje nerušený výhled do hlubokého údolí řeky Teplé a stejně tak na daleké kopce jak ve směru na Prahu (Bochov), tak i na Plzeň (Bečov). Z pohledu opačného, především ze silnice od Plzně, se pak tento objekt stal zajímavou dominantou ve stráni pod Abergem.

Poblíž přístupové cesty jsou navíc umístěny tabule s informacemi o bavorském partnerovi projektu, o městu Hof. Dále pak o životě a díle profesora Josefa Jungmanna. Tento vynikající lingvista jako první zpracoval a vydal rozsáhlý Německo-český slovník. Často též překládal německé autory a česká čtenářská obec se tak mohla lépe seznámit s díly německých spisovatelů.

     

Zvonička

Vznikla z popudu sponzora (pan Jiří Milský) a postavili ji zaměstnanci příspěvkové organizace Lázeňské lesy Karlovy Vary v říjnu roku 2015.

Camera obscura

Obnovený vyhlídkový altán, který ozdobil plošinu pod Třemi kříži, byl slavnostně předán veřejnosti 7. 11. 1997. Společenské akce se tehdy zúčastnily všechny významné osobnosti města. Primátor Josef Pavel, přednosta okresního úřadu Josef Turek, zástupce hlavního mecenáše, ředitel LS Sanssouci Jiří Šimonek a také senátor Vladimír Kulhánek. Mezi hosty byl i poslanec Michal Kuneš. Tehdejší ředitel organizace Lázeňské lesy, Gustav Salinger měl velkou radost, že se podařilo dokončit další dílo, na jehož realizaci měla především velký podíl neúnavná bojovnice za projekt na záchranu altánů, paní Jitka Kulhánková, tehdy šéfredaktorka karlovarského informačního časopisu Promenáda.

Z vyhlídky lze obdivovat různé části Karlových Varů. Obzvlášť zajímavý je výhled v ose řeky Ohře, ve směru ke starému zimnímu stadionu a dál do krajiny směrem na Sokolov. Za jasných dní se tu pak také otvírá výhled do průmyslové krajiny v okolí Vřesové a na oblý val hor v okolí Kraslic.

Cesta na Tři kříže se během staletí mnohokrát upravovala, ale stále se vine okolo starých buků a pozůstatků parkové úpravy u dnes již zaniklé kavárny. Věkovité stromy zaujaly svého času známého filmového režiséra Juraje Herze natolik, že zde v roce 1985 natáčel scény do své pohádky Galoše štěstí.

    

U Tří křížů

Altán na výšině Tři kříže má zatím velice krátkou a tím pádem také pohnutou historii. Slavnostně byl otevřen 19. 10. v roce 2000. V roce 2001 se zde natáčely Festivalové vteřiny a v roce 2003 (9. 11.) přijeli k altánu i reportéři televize Nova. Jak ale asi již tušíte, stalo se tehdy něco velmi nepříjemného. Neznámý vandal, den předtím, někdy v čase před půlnocí, altán na Bukové hoře zcela zničil. Z této stavby, zbylo prakticky jen několik fotografií a archivní záběry ČT. Na výšině vydržela přesně 3 roky a dvacet dní.

Altán byl ale naštěstí pojištěn, takže zanedlouho se mohl zpracovat projekt nové, v prvé řadě pevnější vyhlídky. Tesaři se znovu vrhli do práce na podzim roku 2006. Stavět se začalo prakticky ihned po sepsáni darovací smlouvy, kterou příspěvková organizace Lázeňské lesy Karlovy Vary uzavřela s panem Arnoštem Donthem. A pan Donth si výslovně přál, aby jeho sponzorský příspěvek byl přímo určen k obnově vyhlídkového altánu na výšině Tři kříže.

Z této vyhlídky se nabízí malebný pohled na centrum města s kolonádou v malebném údolí říčky Teplé a také na okolní lesnaté vrchy.

       

Beethovenův altán

Na začátku Okružní cesty, vedle první velké křižovatky několika dalších cest, stojí Beethovenův altán. Svoji současnou podobu získal v roce 1984. Na místě po starším objektu ho postavili dělníci organizace Lázeňské lesy. Jejich parťák, pan Jan Radosta se rozhodl, že nový altán postaví podle vlastního návrhu. Zadání bylo jasné, stavba, na rozdíl od původní, měla být lehká, vzdušná a celá otevřená. Nakonec vznikla úhelníková konstrukce z dřevěných hranolů, které nesou šestibokou nízkou, ale široce rozprostřenou střechu. Její plocha se po generálce v roce 2007 rozsvítila novou barvou a stejně tak altán, jehož nátěr se obvykle obnovuje v tzv. lázeňských a zároveň také papežských barvách (kombinace bílé se žlutou, popřípadě sytě hnědá).

Pan Jan Radosta pracoval u organizace Lázeňské lesy Karlovy Vary v 90. letech minulého století, a to i po svém odchodu do důchodu v roce 1982. Jako šikovný řemeslník (truhlář, tesař) řešil opravy všech objektů v lázeňských lesích a při, za socialismu známém nedostatku materiálu, nářadí a koneckonců i pracovních sil, si vždy dokázal nějak poradit.

V roce 2014 altán dozrál k další opravě a kruh se uzavřel, rekonstrukci už spolufinancoval jeho syn, pan Jan Radosta mladší.

     

U Obrazu

Altán na známém poutním místě u křižovatky lesních cest, nechala postavit v roce 1894 městská rada. Masivní dřevěná stavba bohatě členěné konstrukce s ozdobnou břidlicovou střechou tehdy stála 800 zlatých. Tato nemalá částka ale odpovídala významu místa. Více snad pochopíme z dlouhé historie, jejíž počátek jen tušíme. Snad už někdy na sklonku 17. století se někdo první zastavil před zajímavě utvářeným stromem, který mu připomínal trojici boží.

V roce 1716 městský lesník Benjamin Muckl zavěsil na tento strom (tzv. troják), stojící u křižovatky lesních cest, obraz Panny Marie. K obrazu pak stále častěji přicházeli návštěvníci lázní, až vzniklo jakési poutní místo. Další generace karlovarských lesníků pak toto poutní místo dál upravovaly (lavice, klekátko) a strom symbolizující boží milost mohutněl. Ale zároveň také stárnul. Snahy o jeho zachování mu prodloužily život až do konce 19. století. Teprve silná vichřice v roce 1895 ho poškodila natolik, že musel být poražen, Zůstal však zachován alespoň pařez a obraz Panny Marie byl provizorně zavěšen pod stříšku, která kryla toto torzo památného stromu.

V tomto období chodil k „Obrazu“ často pan Nicolaus Dumba, tajný rada z Vídně. Nakonec se rozhodl, že na místě původního trojáku nechá postavit sloupový oltář z bílého mramoru s klekátkem. V nice této neobyčejné stavby se pak velmi dobře vyjímal nový obraz Panny Marie s Vřídlem od vídeňského secesního malíře Franze Matsche.

V únoru roku 1990, další vichřice, které jak se zdá postihují toto místo s železnou pravidelností, porazila na památný oltář silný buk. Naštěstí se brzy podařilo najít všechny úlomky mramoru, a ještě téhož roku byl oltář znovu postaven.

Chata U Obrazu přestála bouřlivé předjaří roku 1990 prakticky bez úhony. Některé padající stromy ji sice minuly jen o pověstný vlásek, ale těch několik uvolněných břidlicových šablon ze střechy v tomto případě nestálo ani za řeč.

V roce 1995 akciová společnost Moser věnovala na opravu chaty 50 000 Kč. Malá slavnost po dokončení rekonstrukce na účastníky tak zapůsobila, že se záhy podařilo zrestaurovat i původní obraz F. Matsche. Do niky oltáře byla pak, díky donátorům z Karlovarské prádelny, zavěšena jeho věrná kopie. K akci došlo v roce 2000 (4. 4.).

V roce 2009 přišel čas na opravu střechy altánu, na nový nátěr a v rámci celkové rekonstrukce se řady vylepšení dočkal i oltář a opodál stojící kamenná lavice.

Více než 300 let stará památka k sobě i nadále vábí návštěvníky a mnozí z nich zde zanechají květiny, nebo svíčku. Benjamin Muckl děkuje.

Obraz

Pochází z roku 1716. Zásadně upraven byl v roce 1900 (originál od F. Matsche). Poničen po 2. světové válce. Kopie se na původním místě nachází od 4. 4. 2000.

Lavice

Findlaterův altán

Lord Findlater navštívil Karlovy Vary celkem čtrnáctkrát. Tyto návštěvy měly zřejmě velmi pozitivní vliv na jeho zdraví, takže na oplátku věnoval nemalé prostředky na zkrášlení karlovarského okolí. Skotský šlechtic tehdy přispíval nejen na zřizování lesních promenád, ale nechal také postavit, v roce 1801, na zvlášť vybraném místě s kouzelným výhledem do údolí říčky Teplé, jeden z prvních karlovarských lesních altánů.

Tento pavilón, vystavěný v tehdy velmi oblíbeném romantickém, antickém slohu, je jednou z mála památek na empírovou zástavbu, která městu vtiskla jeho charakteristický vzhled. První kolonáda u Vřídla, budova Panoramy nad městem apod.

Altán v průběhu staletí sice ztratil svoji vyhlídkovou funkci, v údolí Teplé opět vyrostl les, ale stále láká návštěvníky alespoň k zastavení a k odpočinku.
V porevolučním období sponzorovala první významnější opravu této stavby, karlovarská realitní kancelář Recom. Další rekonstrukce začala v létě roku 2008 a v jejím rámci byla vyměněna poškozená střešní krytina a obnoveny ozdobné klempířské a dřevěné prvky. Celková oprava vnějšího pláště do původní barevnosti skončila po novém nátěru omítek velmi dobře a původní vzhled získaly i dřevěné konstrukce. K celkové opravě patřilo i vyrovnání přístupové cesty a obnova odvodnění. Náklady se vyšplhaly na 580 tisíc korun. Příspěvek z Programu regenerace městských památkových rezervací činil 50 procent. Druhou polovinu hradil vlastník objektu, město Karlovy Vary. Objekt byl předán veřejnosti až v listopadových dnech (11. 11. 2008), a tak většina příznivců výletů do okolí lázeňského města spatřila zrekonstruovaný objekt v celé jeho kráse až v dalším roce na jaře.

Chata Rusalka

K rozeklané skály, s krásným výhledem do údolí řeky Teplé, se romanticky založení návštěvníci lázní vydávali velmi často. Nelze se tedy divit, že již kolem roku 1810 zde vznikl první přístřešek, který nechal postavit hrabě Chotek.

Na starších mapách byla tato vyhlídka označována jako Belveder a později jako Maurigova chata. Současný vzhled stavby pochází z roku 1906. Na základech z kyklopského zdiva vznikl originální, ve směru výhledu otevřený altán, Bytelnou konstrukci z mohutného trámoví zakrývá šindelová střecha.

Poslední jméno vyhlídky (Rusalka), vzniklo pravděpodobně koncem 50. let minulého století. „Názvoslovná komise“ se nechala inspirovat z prostředí lesních vil a bludiček. Děj známé opery Antonína Dvořáka se odehrává v hlubokých lesích, které jsou podobně zádumčivé jako ty v okolí zdejší vyhlídky.

Zvláštní atmosféra místa měla i další obdivovatele. Od roku 1967 jezdil spisovatel Vladimír Páral do města horkých pramenů pravidelně. Bydlel zde, procházel se po lesích a psal. V roce 1992 pak vydal příběh, lázněmi a jejich lesnatým okolím přímo inspirovaný: „Knihu rozkoší, smíchu a radosti“. Hlavní hrdina pak v jedné z kapitol přímo vbíhá do pavilónu Rusalka…

Příslušný úryvek z knihy si návštěvníci altánu mohou přečíst i na místě. Tabulka s textem byla v Rusalce instalována v roce 1999 (19. 9.).

       

    

Vyhlídka Petra Velikého

V roce 1712 (11. 11.), vyjel na neosedlaném koni na vrchol skal Jeleního skoku, čili na dnešní Petrovu výšinu, car Petr Veliký. Tenkrát to byl husarský kousek, protože do skal ještě nevedla žádná cesta. Do kříže, který zde stál od nepaměti, pak údajně vyryl své iniciály, respektive M. S. P. I, což znamená, Petr I. vlastní rukou.

Nově byl vrchol pahorku upraven v roce 1835, a právě tehdy byl i přejmenován na Petrovu výšinu. Vznikla zde, po nových žulových schodech dobře přístupná, vyhlídková plošina a město též zaplatilo instalaci nových pamětních, mramorových desek. Zlatým písmem jsou zde zaznamenáni všichni členové carské ruské rodiny, kteří kdy navštívili Karlovy Vary.

V té době se v Karlových Varech léčil ruský kníže Alexej Vjazemskij (trpěl chronickými bolestmi hlavy). Přesto složil oslavnou báseň na cara Petra Velikého (viz deska pod bustou cara).

Maierův gloriet alias Jelení skok

Dřevěnou zastřešenou vyhlídku na upravené skále na tzv. Jelením skoku dal postavit v roce 1804 vídeňský obchodník s galanterií Franz Maier. Navíc kromě glorietu financoval též výstavbu pohodlné lesní cesty vedoucí od této vyhlídky do města. Maier podnikal a žil ve Vídni, ale byl to rodák z Karlových Varů. Ke svému rodišti měl vřelý vztah, což určitě mimo jiné přispělo k tomu, že ani Maierova žena nezůstala pozadu a zaplatila úpravu dlouhé promenádní cesty od skal Jeleního skoku až na Výšinu přátelství.

V roce 1821 altán poškodil vítr. Nakonec musel být nahrazen novostavbou. Věrnu kopii původní stavby nechal zhotovit městský úředník Hoyer.

Na některých starých vyobrazeních ale vypadá původní altán trochu jinak než ten dnešní. Ten po mnoha přestavbách získal svoji současnou podobu až koncem 19. století. Při pořizování map okolí Karlových Varů se také různě komolil název této vyhlídky. Od základny až po ozdoby na špici stavba měří 10,6 metru. Vlastní dřevěná, masivní, trámová konstrukce tvoří v půdorysu osmihran o straně 1,5 metru.

    

Kristýna

Altán byl dostavěn, slavnostně pokřtěn a zpřístupněn pro veřejnost v roce 2004 (14. 10.). V tomtéž roce oslavil sousední vyhlídkový altán Jelení skok alias Mayerův (na starých mapách), anebo Maierův (na nových mapách) gloriet významné jubileum. Tato výrazná dominanta přestála všechny ataky vandalů a zubu času a vydržela na skále nad městem více než 200 let.

Maierův gloriet byl sice již mnohokrát opravován, ale protože se stal specifickou součástí panoramatu města, určitě se to vyplatí.

Altán Kristýna byl zakotven do železobetonových trnů, které zároveň stabilizují skálu, na které je postaven. Podstatná část skalní kupy, tzv. „Tajemný kámen“, se pak stala nedílnou součástí altánu. Lidé se mohou na kámen posadit, nebo se ho jen dotýkat, tedy pokud je zaujala pověst, která se k tomuto kameni vztahuje.

Z Kristýny se nabízí pěkný výhled na Vřídelní kolonádu, Kamzíka a chrám svaté Maří Magdalény.

   

Altán Básníků

Pod Vítkovou horou, v malém zářezu u Beethovenovy cesty, stojí zajímavý, otevřený altán. Poblíž se též nachází upravený vývěr vody. Úplně přesně se zatím neví, kdy a kdo dal altánek postavit. Patrně město Karlovy Vary. Podle tabulky na litinové konstrukci, to muselo být někdy v době, kdy už v lázních stálo i nádraží. Výrobce sloupků totiž sídlil v Nádražní ulici. Zároveň je ovšem velmi pravděpodobné, že nynější altán s kovovou konstrukcí byl postaven na místě staršího dřevěného objektu. Staré mapy končin v okolí dnešní Beethovenovy cesty uvádějí pro toto místo různé názvy: Heroldovo zátiší, Železný altán, Chata lesníků a Altán básníků. Poslední větší opravu tohoto romantického přístřešku sponzorovala v roce 2000, akciová společnost Imperiál.

Přímo pod tímto odpočinkovým zákoutím se rozprostírá široká vlhká rokle s porostem olší. Podzemní vody se tu shromažďují z různých směrů a jeden z přítoků byl ještě nad roklí sveden do jímky u altánu. Studená pramenitá voda, vlastně už jen málokdo opravdu zná její specifickou chuť. Pijeme buď balenou, nebo tu kohoutkovou.

Pohodlná lavice v chatě Básníků zve k delšímu posezení, ale pod vysokými stromy je i v létě docela chladno, a tak se tu málokdo usadí na delší dobu.

    

Chopinův altán

Altán stojí u významné křižovatky lesních cest poblíž kapličky Ecce Homo. Otevřený je k cestě lorda Findlatera, ze které směrem do údolí řeky Teplé odbočují dvě cesty, Odpolední a Boutourlinova.

Kamenná lavice stojící poblíž pak připomíná, že do karlovarských lesů také často chodil maďarský básník Arany. Od této lavičky stoupá cesta směrem k Dianě. Na druhou stranu se dá jít okolo kaple Ecce Homo ke GH Pupp. A po poslední cestě, která vede od této křižovatky, můžete vystoupat k Vyhlídce Karla IV.

Chopinův altán patří mezi typické karlovarské lázeňské altány, postavené na vysoké kamenné podezdívce. Byl koncipován jako poměrně rozlehlá stavba. Na výšku má cca 4.6 metru. Půdorys hlavní části má rozměry 7.60×3.35 metru. Starorůžový nátěr stěn, sponzoroval v roce 1994 GH Pupp. Nejnověji použitá barva, lázeňská bílá, zářila na konstrukci a stěnách altánu od léta roku 2011. Nyní ji už bohužel pokrývá příliš mnoho vandalských výtvorů. Dřevěnou, bohatě profilovanou konstrukci altánu kryje sedlová, v roce 2005 opravená, střecha.

Informace o dalších rozsáhlých opravách tohoto objektu jsou také například z roku 1958 a v roce 1983 tu zedníci udělali novou betonovou podlahu. Pod ní pravděpodobně zůstala zachována původní dlažba.

Panorama

Tato vyhlídka stojí poblíž zvláštní budovy, u tzv. „Zámečku“. Na malém prostranství obklopeném  lesem, se nachází více než sto let vila, jejíž využití se časem měnilo. Nejdříve to mimo jiné byl dům s „červenou lucernou“, o mnoho let později domov důchodců a pak zase ubytovna pro herce z divadla.

Altán Panorama má pravděpodobně velmi dlouhou historii. Podle kronikáře Lenharta nechal v roce 1844, karlovarský měšťan Jan Knoll, zřídit pod Třemi kříži park a zábavní místnost. Pro toto místo se vžil název Panorama. Byl tu i zoologický kabinet s vycpanými ptáky.

Základy z kyklopského zdiva jsou mohutné, takže z vyhlídky je skutečně pěkný rozhled. Stavba má osmihranný půdorys a výška dřevěné konstrukce vlastního altánu je necelých 5 metrů. V polovině 20. století (1958) se altán dočkal velké opravy, mimo jiné zde byla položena nová betonová podlaha. V roce 1996 se podařilo na opravu Panoramy získat sponzora, a to firmu Liapor. Při opravách byla zacelena trhlina v základech, vyměněny mnohé shnilé trámy a celý altán byl nově natřen.

Rybářská bašta

Zajímavě řešený, otevřený vyhlídkový altán stojí na břehu rybníka Linhart. U velkého stolu se tady může sejít poměrně početná společnost při výlovech, nebo i při jiných akcích ve volné přírodě.

Bašta byla veřejnosti poprvé představena při malé slavnosti na počest poslední „Páralpárty“ v roce 2003. Při této příležitosti předali zástupci organizace Lázeňské lesy, spolu s hejtmanem a se šéfredaktorkou měsíčníku Promenáda, panu Vladimíru Páralovi cenu „Findlaterův obelisk“ za jeho dlouhodobý přínos k obnově vyhlídek, altánů a jiných objektů v okolí města.

Konečná podoba Rybářské bašty vznikala postupně. Základní ideový návrh, se kterým přišel lesník organizace Lázeňské lesy Karlovy Vary, pan Ivan Janoušek, dotvořili do reálné podoby pánové Otakar Kulhánek, Miroslav Straka a Lubor Skokánek. Později se ještě podařilo rozšířit plochu verandy. Po celkové rekonstrukci a dalších úpravách v roce 2015, získal objekt svoji současnou podobu.

Na Výšině

Další z řady zajímavých karlovarských, vyhlídkových, osmibokých altánů stojí nad Okružní cestou. Z bývalé vyhlídky už ovšem není dávno nic vidět. Okolní lesy ji přerostly. Mezi stromy je alespoň trochu vidět na blízkou Waltrovu chatu, ale jinak se dnes spíše jedná o odpočinkové přístřeší.

Altán byl naposledy opravován v roce 1999. Rekonstrukci přitom částečně sponzorovala parta řemeslníků, jejichž jména se zachovala na středovém trámu konstrukce krovu.

Kdy byla tato vyhlídka založena a ani další údaje se ale bohužel nezachovaly. A téměř do zapomnění upadl i druhý, méně používaný název pro tento altán („Nad Březovou“).

Fibichův altán

Objekt patří mezi největší karlovarské lesní altány. Na délku měří 12.1 m, široký je 4.4 m a stejně tak vysoký. Litinové dílce nosné konstrukce jsou uchycené na pouhých deseti sloupech, takže stavba ve své otevřené části působí na návštěvníka vzdušně a lehce. Dřevěné výplně v dalších polích mají za úkol lépe ochránit lidi ukryté uvnitř altánu před případnou nepohodou. Hlavní výhled z objektu je otevřen na významnou křižovatku mnoha cest. Boční okna umožňují pohledy na Sovovu stezku a Jezdeckou cestu. Na druhé straně se nabízí pohled na Doubskou a Rohanovu cestu a na historický objekt hájovny.

V kterém roce byl altán vystavěn, do své nynější podoby se zatím jen odhaduje, ale zachovala se například zmínka o rekonstrukci v roce 1957. Altán tehdy dostal i nový nátěr. Původní podlaha (prkenná) byla při jedné z dalších oprav, a to v roce 1984, nahrazena betonem. Po rozsáhlé opravě v roce 1996 se altán významně prosvětlil, truhláři vyřezali ve výplních nová, velká okna. Obnovit se také musela dřevěná, a tudíž už velmi chatrná, laťová lavice. Obtáčí se podél všech stěn altánu a bez problému se na ni mohou usadit i tři třídy dětí na školním výletě.

Pamětní deska na jedné ze stěn altánu připomíná, že tuto opravu sponzorovalo sanatorium Sanssouci. Tehdejší ředitel tohoto lázeňského zařízení, pan Jiří Šimonek, hned v dalším roce ještě inicioval i obnovu altánu Camera Obscura.

Sanssouci, které se později stalo součástí společnosti Imperiál, pak na tuto vyhlídku, rovněž finančně významně přispělo.

Parnas

Kancléř Marie Terezie, hrabě Rudolf Chotek nechal koncem 18. století postavit u zajímavé skály nad promenádou za Puppem, dřevěný přístřešek. Chtěl udělat radost návštěvníkům lázní a společnost si chatu rázem oblíbila, zvláště když zde mohla při hudbě svačit. Slaměná střecha objektu, jak je vidět například na Postlově kolorované akvantině z období kolem roku 1808, spočívala na dřevěných sloupech. Nabízel se tu výhled do údolí Teplé a směrem k výrazné skále, na které od roku 1798 visí deska s textem od francouzského šlechtice de Faye. Baron musel ze své vlasti emigrovat před Napoleonem.

Parnas, pohoří v Řecku, které ho zřejmě inspirovalo, je místo, kde se podle antických básníků scházely múzy.

Deska byla v průběhu staletí mnohokrát opravována, naposledy koncem roku 2006. Tehdy ji vyčistil a písmo textů nově vyzlatil, renomovaný restaurátor, pan Záleský.

Parnas

  1. du Fay

Ó Božský prameni! Ó Fontáno nejsvětější!

Darem jsi nebeským! K proslulosti zdejší!

Ptáci, co sídlíte zde v mírumilovném hvozdu.

všechen čas těšil mě, zpěv skřivanů a drozdů!

Do vod tvých průhledných, ty Teplá, rád se skláním,

protékáš skalisky se smírným zaříkáním.

Vy skály obrovské, v náručích sobě dlící

vás tady šetřil čas, i krumpáč rubající.

Vy sladká údolí, ve kterých od přírody

lidem dostává se dík a kulturní hody.

Srázy a horstva, pyšné jedlové bory

s lítostí odcházím, své sbohem šeptám chorý,

u vás jsem nakrátko, pocítil rozkoš tklivou,

vy jste mi poskytly útěchu milostivou

světu jsem unikl, k příbojům radovánek

nitru jsem zasvětil vzpomínkový zámek,

zmožený bolestmi, sám k sobě dotíravý

na smutné zastávce, mé ochořelé hlavy.

Na tomto místě jsem denně ze všech sil

přemýšlel o lekcích, jež mi osud uštědřil.

Nakonec pohledem jsem se navracel zas

kde vlast mi zůstala a drahých lidí hlas.

S nimi jsem kdysi své sladké štěstí žil,

dnes od nich daleko, není co do srdce bych vlil.

Překlad Zdeněk Lorenc/úpravy Pavel Reiser