Vyhlídky, altány a chaty

Jungmannův altán

V rámci dotačního programu spolufinancovaného Evropskou unií vznikl v karlovarských lázeňských lesích další altán. Veřejnosti byl slavnostně předán dne 29. 4. 2014.

Atypická stavba sice vychází z architektury tradičních karlovarských staveb, ale zároveň v sobě spojuje řadu zajímavých prvků. Architekt František Vondráček použil přírodě blízké materiály a tvary. Střechu podpírají jen zhruba opracované dřevěné sloupy a v podstatě zcela otevřený altán umožňuje nerušený výhled do hlubokého údolí řeky Teplé a stejně tak na daleké kopce jak ve směru na Prahu (Bochov), tak i na Plzeň (Bečov). Z pohledu opačného, především ze silnice od Plzně, se pak tento objekt stal zajímavou dominantou ve stráni pod Abergem.

Poblíž přístupové cesty jsou navíc umístěny tabule s informacemi o bavorském partnerovi projektu, o městu Hof. Dále pak o životě a díle profesora Josefa Jungmanna. Tento vynikající lingvista jako první zpracoval a vydal rozsáhlý Německo-český slovník. Často též překládal německé autory a česká čtenářská obec se tak mohla lépe seznámit s díly německých spisovatelů.

     

Camera obscura

Obnovený vyhlídkový altán, který ozdobil plošinu pod Třemi kříži, byl slavnostně předán veřejnosti 7. 11. 1997. Společenské akce se tehdy zúčastnily všechny významné osobnosti města. Primátor Josef Pavel, přednosta okresního úřadu Josef Turek, zástupce hlavního mecenáše, ředitel LS Sanssouci Jiří Šimonek a také senátor Vladimír Kulhánek. Mezi hosty byl i poslanec Michal Kuneš. Tehdejší ředitel organizace Lázeňské lesy, Gustav Salinger měl velkou radost, že se podařilo dokončit další dílo, na jehož realizaci měla především velký podíl neúnavná bojovnice za projekt na záchranu altánů, paní Jitka Kulhánková, tehdy šéfredaktorka karlovarského informačního časopisu Promenáda.

Z vyhlídky lze obdivovat různé části Karlových Varů. Obzvlášť zajímavý je výhled v ose řeky Ohře, ve směru ke starému zimnímu stadionu a dál do krajiny směrem na Sokolov. Za jasných dní se tu pak také otvírá výhled do průmyslové krajiny v okolí Vřesové a na oblý val hor v okolí Kraslic.

Cesta na Tři kříže se během staletí mnohokrát upravovala, ale stále se vine okolo starých buků a pozůstatků parkové úpravy u dnes již zaniklé kavárny. Věkovité stromy zaujaly svého času známého filmového režiséra Juraje Herze natolik, že zde v roce 1985 natáčel scény do své pohádky Galoše štěstí.

    

U Tří křížů

Altán na výšině Tři kříže má zatím velice krátkou a tím pádem také pohnutou historii. Slavnostně byl otevřen 19. 10. v roce 2000. V roce 2001 se zde natáčely Festivalové vteřiny a v roce 2003 (9. 11.) přijeli k altánu i reportéři televize Nova. Jak ale asi již tušíte, stalo se tehdy něco velmi nepříjemného. Neznámý vandal, den předtím, někdy v čase před půlnocí, altán na Bukové hoře zcela zničil. Z této stavby, zbylo prakticky jen několik fotografií a archivní záběry ČT. Na výšině vydržela přesně 3 roky a dvacet dní.

Altán byl ale naštěstí pojištěn, takže zanedlouho se mohl zpracovat projekt nové, v prvé řadě pevnější vyhlídky. Tesaři se znovu vrhli do práce na podzim roku 2006. Stavět se začalo prakticky ihned po sepsáni darovací smlouvy, kterou příspěvková organizace Lázeňské lesy Karlovy Vary uzavřela s panem Arnoštem Donthem. A pan Donth si výslovně přál, aby jeho sponzorský příspěvek byl přímo určen k obnově vyhlídkového altánu na výšině Tři kříže.

Z této vyhlídky se nabízí malebný pohled na centrum města s kolonádou v malebném údolí říčky Teplé a také na okolní lesnaté vrchy.

       

Beethovenův altán

Na začátku Okružní cesty, vedle první velké křižovatky několika dalších cest, stojí Beethovenův altán. Svoji současnou podobu získal v roce 1984. Na místě po starším objektu ho postavili dělníci organizace Lázeňské lesy. Jejich parťák, pan Jan Radosta se rozhodl, že nový altán postaví podle vlastního návrhu. Zadání bylo jasné, stavba, na rozdíl od původní, měla být lehká, vzdušná a celá otevřená. Nakonec vznikla úhelníková konstrukce z dřevěných hranolů, které nesou šestibokou nízkou, ale široce rozprostřenou střechu. Její plocha se po generálce v roce 2007 rozsvítila novou barvou a stejně tak altán, jehož nátěr se obvykle obnovuje v tzv. lázeňských a zároveň také papežských barvách (kombinace bílé se žlutou, popřípadě sytě hnědá).

Pan Jan Radosta pracoval u organizace Lázeňské lesy Karlovy Vary v 90. letech minulého století, a to i po svém odchodu do důchodu v roce 1982. Jako šikovný řemeslník (truhlář, tesař) řešil opravy všech objektů v lázeňských lesích a při, za socialismu známém nedostatku materiálu, nářadí a koneckonců i pracovních sil, si vždy dokázal nějak poradit.

V roce 2014 altán dozrál k další opravě a kruh se uzavřel, rekonstrukci už spolufinancoval jeho syn, pan Jan Radosta mladší.

     

U Obrazu

Altán na známém poutním místě u křižovatky lesních cest, nechala postavit v roce 1894 městská rada. Masivní dřevěná stavba bohatě členěné konstrukce s ozdobnou břidlicovou střechou tehdy stála 800 zlatých. Tato nemalá částka ale odpovídala významu místa. Více snad pochopíme z dlouhé historie, jejíž počátek jen tušíme. Snad už někdy na sklonku 17. století se někdo první zastavil před zajímavě utvářeným stromem, který mu připomínal trojici boží.

V roce 1716 městský lesník Benjamin Muckl zavěsil na tento strom (tzv. troják), stojící u křižovatky lesních cest, obraz Panny Marie. K obrazu pak stále častěji přicházeli návštěvníci lázní, až vzniklo jakési poutní místo. Další generace karlovarských lesníků pak toto poutní místo dál upravovaly (lavice, klekátko) a strom symbolizující boží milost mohutněl. Ale zároveň také stárnul. Snahy o jeho zachování mu prodloužily život až do konce 19. století. Teprve silná vichřice v roce 1895 ho poškodila natolik, že musel být poražen, Zůstal však zachován alespoň pařez a obraz Panny Marie byl provizorně zavěšen pod stříšku, která kryla toto torzo památného stromu.

V tomto období chodil k „Obrazu“ často pan Nicolaus Dumba, tajný rada z Vídně. Nakonec se rozhodl, že na místě původního trojáku nechá postavit sloupový oltář z bílého mramoru s klekátkem. V nice této neobyčejné stavby se pak velmi dobře vyjímal nový obraz Panny Marie s Vřídlem od vídeňského secesního malíře Franze Matsche.

V únoru roku 1990, další vichřice, které jak se zdá postihují toto místo s železnou pravidelností, porazila na památný oltář silný buk. Naštěstí se brzy podařilo najít všechny úlomky mramoru, a ještě téhož roku byl oltář znovu postaven.

Chata U Obrazu přestála bouřlivé předjaří roku 1990 prakticky bez úhony. Některé padající stromy ji sice minuly jen o pověstný vlásek, ale těch několik uvolněných břidlicových šablon ze střechy v tomto případě nestálo ani za řeč.

V roce 1995 akciová společnost Moser věnovala na opravu chaty 50 000 Kč. Malá slavnost po dokončení rekonstrukce na účastníky tak zapůsobila, že se záhy podařilo zrestaurovat i původní obraz F. Matsche. Do niky oltáře byla pak, díky donátorům z Karlovarské prádelny, zavěšena jeho věrná kopie. K akci došlo v roce 2000 (4. 4.).

V roce 2009 přišel čas na opravu střechy altánu, na nový nátěr a v rámci celkové rekonstrukce se řady vylepšení dočkal i oltář a opodál stojící kamenná lavice.

Více než 300 let stará památka k sobě i nadále vábí návštěvníky a mnozí z nich zde zanechají květiny, nebo svíčku. Benjamin Muckl děkuje.

Findlaterův altán

Lord Findlater navštívil Karlovy Vary celkem čtrnáctkrát. Tyto návštěvy měly zřejmě velmi pozitivní vliv na jeho zdraví, takže na oplátku věnoval nemalé prostředky na zkrášlení karlovarského okolí. Skotský šlechtic tehdy přispíval nejen na zřizování lesních promenád, ale nechal také postavit, v roce 1801, na zvlášť vybraném místě s kouzelným výhledem do údolí říčky Teplé, jeden z prvních karlovarských lesních altánů.

Tento pavilón, vystavěný v tehdy velmi oblíbeném romantickém, antickém slohu, je jednou z mála památek na empírovou zástavbu, která městu vtiskla jeho charakteristický vzhled. První kolonáda u Vřídla, budova Panoramy nad městem apod.

Altán v průběhu staletí sice ztratil svoji vyhlídkovou funkci, v údolí Teplé opět vyrostl les, ale stále láká návštěvníky alespoň k zastavení a k odpočinku.
V porevolučním období sponzorovala první významnější opravu této stavby, karlovarská realitní kancelář Recom. Další rekonstrukce začala v létě roku 2008 a v jejím rámci byla vyměněna poškozená střešní krytina a obnoveny ozdobné klempířské a dřevěné prvky. Celková oprava vnějšího pláště do původní barevnosti skončila po novém nátěru omítek velmi dobře a původní vzhled získaly i dřevěné konstrukce. K celkové opravě patřilo i vyrovnání přístupové cesty a obnova odvodnění. Náklady se vyšplhaly na 580 tisíc korun. Příspěvek z Programu regenerace městských památkových rezervací činil 50 procent. Druhou polovinu hradil vlastník objektu, město Karlovy Vary. Objekt byl předán veřejnosti až v listopadových dnech (11. 11. 2008), a tak většina příznivců výletů do okolí lázeňského města spatřila zrekonstruovaný objekt v celé jeho kráse až v dalším roce na jaře.

Chata Rusalka

Již v roce 1810 nechal hrabě Chotek na místě dnešního altánu poblíž nové lesní promenády na krásném odlesněném místě nad říčkou Teplá v lázeňských lesích zřídit vyhlídku Belveder.

V roce 1906 byl na kamenné terase původní vyhlídky vystavěn dnešní dřevěný vyhlídkový altán, nazývaný až do konce druhé světové války Maurigova chata. Altán byl oblíbeným místem spisovatele Vladimíra Párala, který se atmosférou chaty „pod buky“ inspiroval ve své „Knize rozkoší, smíchu a radosti“.

Lázeňskými hosty často navštěvovaná chata Rusalka prošla roku 2008 celkovou rekonstrukcí, svah pod altánem byl vykácen, čímž byl obnoven výhled do údolí říčky Teplé.

       

    

Maierův gloriet alias Jelení skok

Dřevěnou zastřešenou vyhlídku na upravené skále na tzv. Jelením skoku dal postavit v roce 1804 vídeňský obchodník s galanterií Franz Maier. Navíc kromě glorietu financoval též výstavbu pohodlné lesní cesty vedoucí od této vyhlídky do města. Maier podnikal a žil ve Vídni, ale byl to rodák z Karlových Varů. Ke svému rodišti měl vřelý vztah, což určitě mimo jiné přispělo k tomu, že ani Maierova žena nezůstala pozadu a zaplatila úpravu dlouhé promenádní cesty od skal Jeleního skoku až na Výšinu přátelství.

V roce 1821 altán poškodil vítr. Nakonec musel být nahrazen novostavbou. Věrnu kopii původní stavby nechal zhotovit městský úředník Hoyer.

Na některých starých vyobrazeních ale vypadá původní altán trochu jinak než ten dnešní. Ten po mnoha přestavbách získal svoji současnou podobu až koncem 19. století. Při pořizování map okolí Karlových Varů se také různě komolil název této vyhlídky. Od základny až po ozdoby na špici stavba měří 10,6 metru. Vlastní dřevěná, masivní, trámová konstrukce tvoří v půdorysu osmihran o straně 1,5 metru.

    

Kristýna

Altán byl dostavěn, slavnostně pokřtěn a zpřístupněn pro veřejnost v roce 2004 (14. 10.). V tomtéž roce oslavil sousední vyhlídkový altán Jelení skok alias Mayerův (na starých mapách), anebo Maierův (na nových mapách) gloriet významné jubileum. Tato výrazná dominanta přestála všechny ataky vandalů a zubu času a vydržela na skále nad městem více než 200 let.

Maierův gloriet byl sice již mnohokrát opravován, ale protože se stal specifickou součástí panoramatu města, určitě se to vyplatí.

Altán Kristýna byl zakotven do železobetonových trnů, které zároveň stabilizují skálu, na které je postaven. Podstatná část skalní kupy, tzv. „Tajemný kámen“, se pak stala nedílnou součástí altánu. Lidé se mohou na kámen posadit, nebo se ho jen dotýkat, tedy pokud je zaujala pověst, která se k tomuto kameni vztahuje.

Z Kristýny se nabízí pěkný výhled na Vřídelní kolonádu, Kamzíka a chrám svaté Maří Magdalény.

   

Altán Básníků

Pod Vítkovou horou, v malém zářezu u Beethovenovy cesty, stojí zajímavý, otevřený altán. Poblíž se též nachází upravený vývěr vody. Úplně přesně se zatím neví, kdy a kdo dal altánek postavit. Patrně město Karlovy Vary. Podle tabulky na litinové konstrukci, to muselo být někdy v době, kdy už v lázních stálo i nádraží. Výrobce sloupků totiž sídlil v Nádražní ulici. Zároveň je ovšem velmi pravděpodobné, že nynější altán s kovovou konstrukcí byl postaven na místě staršího dřevěného objektu. Staré mapy končin v okolí dnešní Beethovenovy cesty uvádějí pro toto místo různé názvy: Heroldovo zátiší, Železný altán, Chata lesníků a Altán básníků. Poslední větší opravu tohoto romantického přístřešku sponzorovala v roce 2000, akciová společnost Imperiál.

Přímo pod tímto odpočinkovým zákoutím se rozprostírá široká vlhká rokle s porostem olší. Podzemní vody se tu shromažďují z různých směrů a jeden z přítoků byl ještě nad roklí sveden do jímky u altánu. Studená pramenitá voda, vlastně už jen málokdo opravdu zná její specifickou chuť. Pijeme buď balenou, nebo tu kohoutkovou.

Pohodlná lavice v chatě Básníků zve k delšímu posezení, ale pod vysokými stromy je i v létě docela chladno, a tak se tu málokdo usadí na delší dobu.

    

Chopinův altán

Altán stojí u významné křižovatky lesních cest poblíž kapličky Ecce Homo. Otevřený je k cestě lorda Findlatera, ze které směrem do údolí řeky Teplé odbočují dvě cesty, Odpolední a Boutourlinova.

Kamenná lavice stojící poblíž pak připomíná, že do karlovarských lesů také často chodil maďarský básník Arany. Od této lavičky stoupá cesta směrem k Dianě. Na druhou stranu se dá jít okolo kaple Ecce Homo ke GH Pupp. A po poslední cestě, která vede od této křižovatky, můžete vystoupat k Vyhlídce Karla IV.

Chopinův altán patří mezi typické karlovarské lázeňské altány, postavené na vysoké kamenné podezdívce. Byl koncipován jako poměrně rozlehlá stavba. Na výšku má cca 4.6 metru. Půdorys hlavní části má rozměry 7.60×3.35 metru. Starorůžový nátěr stěn, sponzoroval v roce 1994 GH Pupp. Nejnověji použitá barva, lázeňská bílá, zářila na konstrukci a stěnách altánu od léta roku 2011. Nyní ji už bohužel pokrývá příliš mnoho vandalských výtvorů. Dřevěnou, bohatě profilovanou konstrukci altánu kryje sedlová, v roce 2005 opravená, střecha.

Informace o dalších rozsáhlých opravách tohoto objektu jsou také například z roku 1958 a v roce 1983 tu zedníci udělali novou betonovou podlahu. Pod ní pravděpodobně zůstala zachována původní dlažba.

Panorama

Tato vyhlídka stojí poblíž zvláštní budovy, u tzv. „Zámečku“. Na malém prostranství obklopeném  lesem, se nachází více než sto let vila, jejíž využití se časem měnilo. Nejdříve to mimo jiné byl dům s „červenou lucernou“, o mnoho let později domov důchodců a pak zase ubytovna pro herce z divadla.

Altán Panorama má pravděpodobně velmi dlouhou historii. Podle kronikáře Lenharta nechal v roce 1844, karlovarský měšťan Jan Knoll, zřídit pod Třemi kříži park a zábavní místnost. Pro toto místo se vžil název Panorama. Byl tu i zoologický kabinet s vycpanými ptáky.

Základy z kyklopského zdiva jsou mohutné, takže z vyhlídky je skutečně pěkný rozhled. Stavba má osmihranný půdorys a výška dřevěné konstrukce vlastního altánu je necelých 5 metrů. V polovině 20. století (1958) se altán dočkal velké opravy, mimo jiné zde byla položena nová betonová podlaha. V roce 1996 se podařilo na opravu Panoramy získat sponzora, a to firmu Liapor. Při opravách byla zacelena trhlina v základech, vyměněny mnohé shnilé trámy a celý altán byl nově natřen.

Rybářská bašta

Zajímavě řešený, otevřený vyhlídkový altán stojí na břehu rybníka Linhart. U velkého stolu se tady může sejít poměrně početná společnost při výlovech, nebo i při jiných akcích ve volné přírodě.

Bašta byla veřejnosti poprvé představena při malé slavnosti na počest poslední „Páralpárty“ v roce 2003. Při této příležitosti předali zástupci organizace Lázeňské lesy, spolu s hejtmanem a se šéfredaktorkou měsíčníku Promenáda, panu Vladimíru Páralovi cenu „Findlaterův obelisk“ za jeho dlouhodobý přínos k obnově vyhlídek, altánů a jiných objektů v okolí města.

Konečná podoba Rybářské bašty vznikala postupně. Základní ideový návrh, se kterým přišel lesník organizace Lázeňské lesy Karlovy Vary, pan Ivan Janoušek, dotvořili do reálné podoby pánové Otakar Kulhánek, Miroslav Straka a Lubor Skokánek. Později se ještě podařilo rozšířit plochu verandy. Po celkové rekonstrukci a dalších úpravách v roce 2015, získal objekt svoji současnou podobu.

Na Výšině

Další z řady zajímavých karlovarských, vyhlídkových, osmibokých altánů stojí nad Okružní cestou. Z bývalé vyhlídky už ovšem není dávno nic vidět. Okolní lesy ji přerostly. Mezi stromy je alespoň trochu vidět na blízkou Waltrovu chatu, ale jinak se dnes spíše jedná o odpočinkové přístřeší.

Altán byl naposledy opravován v roce 1999. Rekonstrukci přitom částečně sponzorovala parta řemeslníků, jejichž jména se zachovala na středovém trámu konstrukce krovu.

Kdy byla tato vyhlídka založena a ani další údaje se ale bohužel nezachovaly. A téměř do zapomnění upadl i druhý, méně používaný název pro tento altán („Nad Březovou“).