Památníky, kapličky a kostel

Lesní pobožnost

Zákoutí s oltářem, který byl uměle vyskládán z mohutných balvanů, se nachází v úzké rokli pod zajímavě utvářenou skálou. Tento skalní útvar byl v období rozmachu výstavby lesních promenád upraven na tzv. Russelovu vyhlídku.

V rokli už kdysi dávno, někdo zavěsil na strom svatý obrázek. Patrně jako výraz pokory a poděkování za úspěšné vyléčení. Lesní zátiší pak vyhledávali stále častěji další pacienti a návštěvníci lázní. Přinášeli květiny, rozsvěcovali svíčky a místo dál upravovali. Rakouská císařovna Alžběta, která navštívila lázně v létě v roce 1892, si rovněž tento kout ve stínu lesních velikánů rychle oblíbila.

Po druhé světové ničily lesní pobožnost jak nájezdy vandalů, tak i povětrnostní živly. Po silné vichřice v roce 1990 zmizel přirozený vstup k oltáři, který tvořila brána ze vzrostlých stromů. Popadané kmeny navíc rozlámaly nízké tisy v okolí zákoutí. Vlastní oltář zůstal uprostřed nepřehledné změti větví a kmenů jako zázrakem nepoškozen. Zkázu ovšem dokonal neznámý pachatel, který jen o několik měsíců později poškodil nejen historicky cenný svatý obraz na oltáři, ale rozbil i dřevěný kříž.

Zanedlouho se však podařilo opět všechno opravit.

Lesní pobožnost 1898

Lesní pobožnost 2011

Lesní pobožnost 2017

               

Kamzík

Karlovy Vary, symbolem tohoto lázeňského města je mimo jiné kamzík. Nebylo tomu ale tak vždy. Všechno to začalo tím, že karlovarští radní chtěli nějak důstojně symbolizovat pověst o založení lázní a zamýšleli postavit na skálu v lese nad městem sochu jelena. Jenže se o tom doslechl baron Lützow. Tento svérázný šlechtic s radnicí tak trochu válčil a o smyšlené pověsti o objevení vřídla si také myslel své. Rozhodl se rychle jednat, a nakonec radní předběhl.

Na skalní jehlu ve stráni nad Vřídlem, na tzv. „Jelení skok“ nechal nainstalovat sochu Kamzíka. Stalo se tak v roce 1851 a autorem díla byl sochař August Kiss. Radní samozřejmě zuřili, ale protože návštěvnost díla stoupala den ze dne geometrickou řadou, rozhodli nakonec, že ponechají čin Lützowa bez povšimnutí. Časem kamzík proslul natolik, že se stal nedílnou součástí, vedle lva, jelena a dalších atributů, genia loci města.

V současné době se na skále již nenachází zinkový originál sochy, ale pouze její bronzová kopie, kterou zhotovil v roce 1986 karlovarský sochař Jan Kotek. Původní socha byla v roce 1984 poničena vandaly.

Kolem skalní jehly s kamzíkem vede žlutě značená turistická trasa a též lázeňská vycházka číslo 9.

  

Ottova výšina

Řecký král Otto II. se v Karlových Varech poprvé léčil v létě roku 1852. Velkorysý panovník udělal při své návštěvě lázní na karlovarské měšťany takový dojem, že radní dali na jeho počest postavit památník. Kameníci ještě téhož roku zhotovili klasicistní sloup a vztyčili ho na tehdy velmi navštěvovaném, vyhlídkovém místě nad městem, na tzv. „Orientační výšině“. Orientační výšina byla přejmenována (se souhlasem krále) na Ottovu výšinu 8. 9. 1852.

Sloup byl slavnostně vysvěcen až při další králově návštěvě, v létě roku 1856. Otto navštívil Karlovy Vary nakonec celkem pětkrát (1836, 1852, 1856, 1864 a 1865).

V roce 1925 město pomník opravilo. Po 2. světové válce, neznámý vandal sloup silně poškodil a některé jeho části se dokonce ztratily.

V osmdesátých letech minulého století se řada nadšenců snažila památku zachránit. Krátce před sametovou revolucí, inicioval další jednání proslulý karlovarský patriot, pan Karel Nejdl a dokonce, ač tehdy téměř devadesátiletý, kvůli tomu vážil nelehkou cestu pěšky až na vrchol výšiny.

Ke sloupu se soustředila pozornost i v rámci tzv. „Páralpárty“. V jubilejním roce 2000 vznikl nový projekt. V rámci rozšíření cesty se také podařilo opět zpřístupnit „původní“ vyhlídkou plošinu ve stráni pod vrcholem, ze které se tak otevřel průhled ve směru na hotel Imperiál. Také se podařilo vztyčit alespoň torzo Ottova sloupu.

Další etapa prací se rozběhla v roce 2008. Celkovou obnovu sloupu financovalo město Karlovy Vary a přispěl i Karlovarský kraj. Dne 15. 10. 2008, za přítomnosti zástupců města, byl zcela zrestaurovaný sloup znovu slavnostně předán veřejnosti. Při této příležitosti uložil náměstek primátora do koule pod hvězdou, tubus s pamětními materiály, které shromáždil pracovník karlovarského muzea PhDr. Stanislav Burachovič.

Petrova výšina

Ruský car Petr Veliký (1672-1725), reformátor a velký příznivec všeho nového, se bezesporu zařadil k nejvýznamnějším a nejslavnějším hostům, kteří kdy v Karlových Varech pobývali. Přijel opakovaně v letech 1711 a 1712 a jeho pobyty byly pro lázeňské město tou nejlepší reklamou. Po Petrovi totiž ke Vřídlu a k dalším horkým pramenům ihned zamířila polská a ruská šlechta, pro niž se stala návštěva lázní důležitou součástí bontonu.

Zdatný, urostlý a duchem obdařený panovník si uměl získat místní obyvatele. O všechno se zajímal a neváhal i přiložit ruku k dílu. Zedníkům pomohl při stavbě domu, u truhláře sám vysoustružil dřevěné nohy ke karetnímu stolu a u kováře v Březové vyrobil podkovu. S oblibou pořádal a většinou i vyhrával střelecké závody. Legendárním se stal jeho výlet na neosedlaném koni na Jelení skok, do míst, kde stojí jeho busta z roku 1877. Nakonec byla po caru Petru Velikém pojmenována celá skalní výšina, ze které je nádherný výhled směrem k Vřídlu a na část údolí řeky Teplé.

Kříž na Petrově výšině

V roce 1712 (11. 11.), vyjel na neosedlaném koni na vrchol skal Jeleního skoku, čili na dnešní Petrovu výšinu, car Petr Veliký. Tenkrát to byl husarský kousek, protože do skal ještě nevedla žádná cesta. Do kříže, který zde stál od nepaměti, pak údajně vyryl své iniciály, respektive M. S. P. I, což znamená, Petr I. vlastní rukou.

Nově byl vrchol pahorku upraven v roce 1835, a právě tehdy byl i přejmenován na Petrovu výšinu. Vznikla zde, po nových žulových schodech dobře přístupná, vyhlídková plošina a město též zaplatilo instalaci nových pamětních, mramorových desek. Zlatým písmem jsou zde zaznamenáni všichni členové carské ruské rodiny, kteří kdy navštívili Karlovy Vary.

V té době se v Karlových Varech léčil ruský kníže Alexej Vjazemskij (trpěl chronickými bolestmi hlavy). Přesto složil oslavnou báseň na cara Petra Velikého (viz deska pod bustou cara).

Keglevičův kříž

Na romantické skále a zároveň výrazné přírodní dominantě nad zástavbou na karlovarské Staré louce se tyčí pozoruhodný Keglevičův kříž.

Hrabě Sigmund von Keglevich, velkoprobošt a biskup z Granu nechal tento kříž postavit na výrazné skále (Tschirlsfelsen) v roce 1795. Zároveň k jeho údržbě ponechal městu Karlovy Vary částku 100 zlatých, na účtu se 4 % úrokem.

Kříž se v polovině 70. let za tzv. „normalizace“ záhadně ztratil. No a peníze určené k jeho údržbě se zřejmě vypařily také.

Na jaře, 6. 4. 1990, dobrovolně spojily k obnově kříže své síly skupiny karlovarských (L. Baloun, J. Kotek) a pražských nadšenců. V krásné euforii po sametové revoluci byl kříž znovu vysvěcen.

Z vyhlídky u paty kříže se otvírá zajímavý pohled do údolí řeky Teplé. V minulosti byl Keglevičův kříž zobrazen na mnoha vedutách a na různých kresbách. Později to byl, nejčastěji spolu s Puppem, vděčný námět na pohlednice.

  

Schwarzova kaple

Nachází se na upraveném návrší poblíž lázeňského sanatoria Bristol. Původně zde bylo velmi významné rozcestí na cestě z Karlových Varů přes Zámecký vrch směrem na Horní Slavkov. Po posledních úpravách ze 70. let 20. století vede ke kapli několik schůdků od dlážděné komunikace (Sovova stezka). Ta stoupá k sanatoriu Myslivna a pokračuje dál do nitra lesů nad městem.

Kapli nechal postavit karlovarský občan Kašpar Schwarz, pravděpodobně už v 18. století. Na mapách okolí města je však zachycena až ve století dalším.

Stavba byla v průběhu věků mnohokrát opravována (v poslední době například v letech 1981 a 2000). O vnitřní výzdobu zřejmě přišla v období po 2. světové válce. V červenci roku 2007 zahájili zedníci další práce na opravách této církevní památky. Vyspravili a přemalovali omítky, vybílili interiér a natřeli všechny kovové prvky. Úpravy pak pokračovaly i v okolí kaple. Podařilo se vyspravit a vyrovnat schody a na celkový dojem měly velký vliv parkové úpravy. Po vykácení okolních stromů se okolí kaple značně prosvětlilo. Objekt opět získal své bývalé dominantní postavení na počátku cesty k sanatoriu Myslivna.

Ve výklenku, za nerozbitným plexisklem byla umístěna sádrová soška sv. Anny (dar od karlovarského děkanství). Náklady na opravy byly pokryty z několika zdrojů (organizace LLKV získala dotaci z kraje a část prací se platila z vlastního rozpočtu).

Dne 18. října 2007 karlovarský děkan Jiří Hladík opravenou kapli nově zasvětil sv. Anně.

    

Kaple

V lázeňských lesích jihozápadně od města ležela dnes již zaniklá ves Obora. Některá zdejší políčka a mnohé louky ale karlovarští občané využívali ještě dlouho po tom co osadu opustili poslední oborníci. Později s pokračujícím rozvojem lázeňství a při rozšiřování vycházkových tras do širokého okolí Karlových Varů, rozhodli radní, že město vykoupí všechny pozemky v okolí bývalé vsi. A právě v této době asi vznikla, u tehdy ještě poměrně frekventované cesty do Horního Slavkova, barokní výklenková kaplička. Roku 1838 byla kaplička nákladem lady William Russell zrestaurována. V roce 1884 zaplatil další přestavbu kaple syn lady Russell, lord Ampthill, o čemž svědčí pamětní deska v průčelí kaple. Po stranách kaple byla též přistavěna zděná sloupová pergola. Před 2. světovou válkou byl v kapli umístěn zidealizovaný portrét poustevníka Linharta od neznámého autora. V roce 1995 byl obraz nahrazen kopií, která zdobila interiér kaple až do roku 2007. Obraz pak nahradila socha sv. Linharta. Originál obrazu je uložen v karlovarském muzeu. Opravenou kapli vysvětil dne 18. října 2007 karlovarský děkan Jiří Hladík. V roce 2010 dostala kaple novou střechu. V roce 2016 se díky šikovnosti truhlářů z příspěvkové organizace Lázeňské lesy, vrátila ke kapli i historická pergola.

Kostel sv. Linhart

Pozdně románský kamenný kostel s krátkou, pravoúhlou obdélnou lodí a s protáhlým, čtvercovým presbytářem. Řádkové zdi kostela, široké až 120 cm byly postaveny z lomového kamene. Při jižní stěně presbytáře se nachází obdélná přístavba, patrně márnice. V podélné stěně kostela, směrem k tvrzi a ke vsi, se nachází hlavní vchod do objektu, kónický s lomeným portálem. Na jižní straně vedl podobný vchod na přilehlý hřbitov. Loď kostela odděloval od kněžiště triumfální oblouk nesený pilíři. Podlaha kostela byla tvořena čtvercovými cihlovými dlaždicemi zapuštěnými v maltové vrstvě. Vnitřní zařízení tvořil hlavní kamenný oltář v presbytáři a dva boční oltáře s kamennými základy v rozích lodi po stranách triumfálního oblouku.

Kostel stával, možná už někdy od roku 1200, na malém skalnatém návrší v blízkosti vrchu Aberg, na území loketské královské obory. První písemná zmínka pochází z roku 1246. Tehdy byl veden jako jeden ze tří filiálních kostelů, spolu s kostely v Olšových Vratech a v bývalém Vranově (Frohnau), náležejících k loketskému farnímu kostelu sv. Václava. Král Václav I. je tehdy věnoval pražskému klášteru řádu Křížovníků s červenou hvězdou. Patronátní právo ke kostelu drželi správci z loketského hradu. Ves Obora se pak poprvé připomínaná roku 1325 v souvislosti s udělením léna Kojatovi z Otnavic. V druhé polovině 14. století se tato ves stala majetkem nově založeného lázeňského města a od roku 1490 byly příjmy kostela poukazovány nové farnosti řádu Křižovníků s červenou hvězdou v Karlových Varech.

Uplynulo několik století a ruina kostela se stala oblíbeným výletním místem lázeňských hostů. Karlovarský lázeňský lékař David Becher si při zevrubném zkoumání zříceniny v roce 1772 povšiml, že tu zedníci použili mimo jiné bílý vřídelní kámen.

V letech 1989-1992 vedl Jiří Klsák, archeolog z Karlovarského muzea první větší průzkum kostela. Sondy stanovily úroveň podlahy a pomohly ověřit detaily v interiéru. K nejzajímavějším nálezům patřil objev hrobu v lodi kostela, základy oltářů, zbytky podlah s původní dlažbou, mincí a votivních předmětů. V roce 1991 byl objeven před jižní stěnou kostela středověký hřbitov. V prostoru hlavního oltáře byl nalezen hrob mladé ženy. Podle nálezových skutečností se dal datovat do období na přelomu 16. a 17. století.

Po dokončení archeologického průzkumu nechalo město Karlovy Vary v letech 1998-1999 zdivo bývalého kostela zakonzervovat a objekt zpřístupnilo veřejnosti. Pracovníci příspěvkové organizace Lázeňské lesy vztyčili v roce 1999, v prostoru u bývalého hřbitova, znovu symbol křesťanské víry, velký prostý kříž. Po vichřici v roce 2006 byla půda v okolí kostela narušena ve značné míře vytrženými kořeny vyvrácených stromů. V roce 2010 se proto přistoupilo k dalšímu záchrannému archeologickému výzkumu a k následným úpravám terénu.

Obraz

Více než 300 let se u jedné z křižovatek lesních cest, nedaleko od Linharta nachází zákoutí se svatým obrázkem. Obraz nejdříve jen prostě visel na stromě s třemi kmeny a připomínal lidem Boží Trojici.

V roce 1894 tu město Karlovy Vary nechalo postavit altán. Krásný, bohatě zdobený, takže zvýraznil význam místa. Původní strom se zavěšeným obrázkem museli dřevorubci mezitím pokácet, protože uschl.

V roce 1899 inicioval úpravu známého zákoutí častý návštěvník lázní pan Nicolaus Dumba. Díky jeho přispění byl o rok později zavěšen do niky v novém oltáři z bílého mramoru obraz Panny Marie s Vřídlem, od vídeňského secesního malíře Franze Matsche.

V druhé polovině dvacátého století byl tento obraz poškozen. Posloužil dokonce jako terč. Našli se však i rozumní lidé, kteří jej odnesli do muzea a nika v lesním oltáři zůstala nějaký čas prázdná. Věřící však přicházeli ke známému zákoutí i nadále a přinášeli svíčky, či květiny pod náhradní obrázek.

Vichřice, která tu čas od času proletí krajem pak v roce 1990 způsobila, že padající mohutný buk zasáhl i mramorový sloup a rozbil ho na padrť. Zkáza ale vybudila ke zvýšenému úsilí karlovarské patrioty. V tehdejší porevoluční euforii rychle vzniklo hnutí, které velmi pomohlo při obnově altánů a mnohých památek v lázeňských lesích. Oltář byl postupně složen z jednotlivých kousků a znovu postaven. Ještě před koncem tisíciletí se tak mohl vrátit na své místo i Obraz, byla vyrobena jeho kvalitní kopie a cenný originál už zůstal v karlovarském muzeu.

Celé zátiší, oltář s obrazem, klekátko, lavici a i chatu, pak zanedlouho omladila další generální rekonstrukce, slavnostně ukončená 15. října 2009.