První zmínky o karlovarských lesích se nacházejí na listinách, kterými čeští králové městu udělovali a potvrzovali jeho práva. Listina Karla IV. z roku 1370 (14. 8.) „Privilegium městského práva“ (stejné jako udělil městu Lokti), se v originále nedochovala. Opis, ze kterého vychází dále uvedený, volný a upravený překlad, se jednak uchoval na další stvrzovací listině Karlova syna Václava IV a rovněž na celé řadě dalších opisů. Václav IV. pak udělil lázním u Vřídla ještě navíc právo azylu.
„My Karel, z Boží milosti císař římský, vždy rozmnožitel říše a král v Čechách, potvrzujeme a oznamujeme veřejně tímto listem všem těm, kteří jej vidí nebo číst slyší, že jsme osobně viděli a uznali, že naši věrní a milí měšťané teplých lázní stále věrně nám, království a koruně české nejpilněji přispívali, jak to také svými věrnými službami denně dokazují a udělili jsme jim proto ze zvláštní milostí na radu našich knížat, pánů a věrných moci královské v Čechách a svědomím práva milost a činíme tak mocí tohoto listu, že oni bez odmluv a překážek od kohokoliv, více však v dobách budoucích mají mít všechny svobody, práva a dobré zvyklosti, které naše královské české město Loket odedávna spravedlivě mělo a dodržovalo nebo ještě v dobách budoucích mít bude. A proto přikazujeme všem knížatům, zeměpánům, vladykům, purkrabím, úředníkům, rychtářům, purkmistrům, soudcům a obcím měst a všem ostatním našim a království českého podaným a věrným, kteří nyní jimi jsou nebo později budou, aby dříve jmenovaným měšťanům a obyvatelům města Karlovy Vary a jejich potomkům v těchto svobodách, právech a dobrých zvyklostech proti naší dříve jmenované milosti nebránili nebo mařit ji nechtěli na žádný způsob, ale aby oněch práv věrně dbali a ochraňovali je proti všem, jak je jen možné, aby se vyhnuli naší veliké nemilosti.
Rozhodnutí tohoto listu, jenž byl dán v Norimberku po narození Krista třináct set let, potom v sedmdesátém roce v předvečer úmrtí naší Paní, naší vlády římské v roce pětadvacátém, české ve čtyřiadvacátém a císařství v šestnáctém roce, je zpečetěno naší císařskou majestátní pečetí.“
(překlad je z opisu listiny z 16. stol.)
Václav pak před text na výše uvedeném překladu v roce 1401 (6. 7.) vložil:
„My Václav, z Boží milosti král římský, vždy rozmnožitel říše a král v Čechách, potvrzujeme a známo činíme veřejně tímto listem všem těm, kteří jej vidí nebo číst slyší, že za námi přišli věrní naši milí měšťané z Karlových Varů a snažně nás prosili, abychom jim potvrdili, stvrdili a milostivě konfirmovali právem takový list, který jim kdysi dal náš milý otec císař Karel o některých svobodách a milostech. Tento list slovo za slovem tedy zní:“
viz listina Karla IV:
a za výše uvedený text nechal Václav IV. ještě napsat:
„Přihlédli jsme k věrným službám, které nám dříve jmenovaní karlovarští měšťané často ku prospěchu a ochotně činili, denně činí a nadále v budoucích časech činit mají a chtějí, a proto jsme s rozvážnou myslí, dobrou radou a s vědomím práv týmž měšťanům karlovarským a jejich potomkům takovýto list, jako je zde slovo za slovem zahrnut, a také vsi Obora a Drahovice se vším jejich příslušenstvím1, které od dříve jmenovaného našeho otce císaře Karla jim byly před dávnými časy dány a které vlastnili, potvrdili, stvrdili a obnovili. Potvrzujeme, stvrzujeme a obnovujeme jim tentýž list s dříve jmenovanými vesnicemi Oborou a Drahovicemi a jejich příslušenstvím.
Z moci tohoto listu a královského majestátu českého přejeme si a nařizujeme, ať tento list ve všech svých mocích, bodech, článcích a úsudcích, jak je slovo od slova zahrnut, tak zůstane navždy. Také tak činíme dříve jmenovaným měšťanům karlovarským tu zvláštní milost, že mohou vzít a přijmout do svého města různé lidi, kteří jsou na útěku kvůli vraždám nebo kvůli jiným věcem cti, nikým neomezováni.
Na důkaz tohoto listu zapečetěno naší královskou majestátní pečetí. Dáno v Praze po narození Krista čtrnáct set let, potom v prvním roce ve středu po svátku sv. Prokopa, naší vlády české v třicátém osmém a římské ve dvacátém šestém roce.“
1tedy i s lesy