Správa lesů

Hospodaření v lesích řídila vždy městská rada, respektive v nejstarší historii spravování lesů, zpravidla pověřila některého z měšťanů dozorem nad těžbou.

Poměrně brzy, asi od poloviny 16. století město trvale řešilo nedostatek dřeva z vlastních zdrojů. Po roce 1582 zbyly v okolí lázeňského městečka v podstatě jen holé stráně. (viz „Stručný výčet kalamit“). Pozoruhodný údaj lze čísti v karlovarských radních protokolech z roku 1624. Ve vytěžených karlovarských lesích bylo tak málo silných stromů, že zvlášť ustanovení členové městské rady museli vykonat prohlídku lesů a podat o ní zprávu. Na základě jejich informací se pak rada usnesla, že potřebné dřevo pro obec se bude kácet na svahu nad mlýnem. V dalších zápisech ze zasedání se také mimo jiné píše, kolik se bude platit za sáh dřeva. Les byl stále velmi řídký, a tak aby se co nejvíce omezily škody, které ve velké míře působil v lese pasoucí se dobytek, byl již na počátku 17. století zakázán jeho chov, a to především drobným domkářům bez pozemků.

Na jaře roku 1754  vydala císařovna Marie Terezie „Císařský královský patent lesů a dříví“. Šlo o první zákonnou normu upravující hospodaření v lesích Rakouska – Uherska. Platila až do roku 1848. Vedle řady jiných ustanovení, zákon stanovil, že hospodaření v lesích musí řídit odborný správce. Zákon též nařizoval včasné zalesnění holin po těžbě.

V Karlových Varech ustanovila městská rada prvního správce lesa až v roce 1756. Jmenovala truhlářského mistra Leopolda Stöhra. Ten pak vedl správu lesů zřejmě až do roku 1798. V roce 1791 sloužilo pod Stöhrem šest hajných.

Od počátku 19. století se správa karlovarských městských lesů stále víc zlepšovala a tím pádem i jejich stav. V té době také sílil velký zájem o vycházky do přírody a to vedlo k řadě opatření. Také díky tomu se postupně se zalesnila celá řada vhodných lokalit v okolí lázní. Město také posilovalo lesní personál a zlepšovalo podmínky pro práci lesníků. Kromě jiného též zřizovalo hospodářské budovy a hájovny.

V roce 1883 se opravoval objekt hájovny na místě starého selského dvorce u Doubí (dnes hájovna Jedlina). V roce1892 byla u Tuhnic postavena nová městská hájovna a další v roce 1896.

V roce 1906 pobíral lesmistr Franz Werner roční plat 3 800 Kč. K ruce měl 7 lesníků (cca 1 400 Kč ročně) a adjunkta (1 200). Většina lesních zaměstnanců bydlela v hájovnách a všichni dostávali deputát 6 sáhů paliva. Další úředníci vedli účetní agendu. Světové lázně Karlovy Vary zažívaly období obrovského rozmachu.

V roce 1934 činil roční plat karlovarského lesního rady Fleissnera 56 152 Kč. Město Karlovy Vary dále zaměstnávalo dva vrchní lesní správce, lesního správce, lesního kontrolora, kancelářského správce a podlesního. Řady lesního personálu doplňoval ještě revírní hajný, pomocný lesní a tři hajní. Velký počet zaměstnanců úzce souvisel s tzv. lázeňskou funkcí městských lesů. Vedle lesa se zaměstnanci starali též o správu a údržbu procházkových tras, o úklid a opravy altánů, jakož i všech ostatních zařízení v lesích. Na tehdejší období se ovšem vzpomíná jako na období konce zlatého věku. Pak již naplno propukla hospodářská krize a zanedlouho začala 2. světová válka.

Koncem války a v krátkém období poválečného chaosu se lesy opět staly především zdrojem paliva. Přetrhla se kontinuita péče, chyběli odborníci a zanedlouho i mnohá řemesla. Město muselo řešit mnoho problémů a lesy se ocitly na periférii zájmu.

Po únoru 1948 se pak do vedoucích funkcí dostávali pouze uvědomělí soudruzi. V roce 1950 podala Odborová organizace z lesního závodu návrh na personální změny. Návrh na odvolání lesního rady Vrabce a polesného Lžičaře byl jednohlasně přijat1.

Les však vydrží mnohé. Přežil hlad po dřevě, překonal i zanedbávanou péči kvůli nedostatku prostředků a posléze se vzpamatoval i z mnohých neodborných zásahů. Na lepší časy se začalo blýskat po zřízení samostatné rozpočtové organizace Lázeňské lesy.

Po roce 1968 ovšem přišla normalizace a další pětiletky. Více než dvacet let trvalo, než se systém založený na centrálním plánování zhroutil. Budování komunismu se ukázalo být slepou uličkou v dějinách lidstva.

Devadesátá léta pak ale přinesla kýžený čas změn. Za necelé dva měsíce, od poloviny listopadu do konce roku 1989 se zdánlivě neotřesitelná pozice moci jedné strany změnila v prach, který nadšený dav poslal na smetiště dějin. V lesích se odraz dějinných událostí projevoval pozvolněji. Ovšem nevyzpytatelná příroda asi také chtěla zrežírovat nějaké drama. Na jaře roku 1990 zpustošil karlovarské lesy vichr (viz „Stručný výčet kalamit“), jaký tu dosud, dle dostupných zpráv, neměl obdoby. Do zpracování polámaných a vyvrácených stromů, se hned pustili všichni zaměstnanci lesní správy a došlo i na změnu ve vedení. Do funkce ředitele karlovarských lesů byl v roce 1991           jmenován Gustav Salinger. Ve vedení pak zůstal až do svého odchodu do důchodu a po něm, na jaře roku 2001, převzal otěže řízení Evžen Krejčí.

Počátkem roku 2012 bylo v příspěvkové organizaci LLKV zřízeno nové středisko Svatý Linhart. Současné organizační schéma se však změnilo jen málo. Organizaci vede ředitel (Ing. Evžen Krejčí), následuje zástupce ředitele (Pavel Reiser), asistentka ředitele (Věra Bartůňková), ekonomka (Ing. Karin Tischerová), odborný asistent (Ing. Martin Jiřík), účetní (Renata Špirochová) a vedoucí provozů, (Vladimír Pechman, Ing. Petra Luňáčková, Ivana Mašková). Těžbu a další lesní činnosti, což je také provoz, řídí lesmistr (Bc. Marek Zapletal) a na lesních úsecích působí tři lesníci (Ladislav Kraus, Jan Mourek, Bc. Radek Lederer).

Rozloha lesů města Karlovy Vary ve správě příspěvkové organizace Lázeňské lesy Karlovy Vary činila k 1. 1. 2015 celkem 2190 hektarů. V bezprostředním okolí města se tyto lesy rozkládají na ploše 1884 ha. Nad Odeří pak na ploše 306 ha.

Organizace má nyní v podstatě stejný počet lesníků a kancelářských pracovníků jako ve 30. letech minulého století, ale úkolů řeší zřejmě mnohem víc.

1více viz „Vývoj po 2. světové válce“

-rr-    5-8212

Napsat komentář