Návrat k přírodě

Koncem 18. století se začal měnit pohled společnosti na přírodu. V té době se v Karlových Varech zároveň stále víc prosazoval nový způsob pitné kúry. Tyto skutečnosti přispěly k významné přeměně karlovarských lesů První výzvy k návratu k přírodě lze vystopovat v literárním díle nejvýraznějšího představitele francouzského preromantismu. Jean-Jacques Rousseau (1712–1778), filozof a spisovatel švýcarského původu totiž dospěl k přesvědčení, že lidská povaha je v zásadě dobrá, není-liž ovšem zasažena civilizací. Volal proto po životě šetrném a blízkém k přírodě a k chování blízkému lidské přirozenosti. Rousseau svým dílem prakticky vyvolal epochu romantismu. Toto hnutí bylo pak podněcováno nejen rousseauovskou filozofií návratu k přírodě, ale také i módním zájmem o exotické země. Umění z exotických zemí se pak napodobovalo i v architektuře a často se stávalo velmi vyhledávaným. V první a pak ještě částečně i v další polovině 19. století se Evropa ocitla pod velmi silným vlivem romantismu. Na dílech malířů převládaly ponuré krajiny, ruiny, nebo bouří poničené lesy. Osamocení hrdinové (na obrazech i v literatuře) trávili dlouhé hodiny v panenské přírodě, či rozerváni vášněmi umírali v romantických kulisách. Francouzský preromantismus se do města horkých pramenů dostal poměrně brzy. Především díky množství porevolučních emigrantů z Francie. Posléze město opanoval, hlavně za pomoci návštěvníků z mnoha zemí, již zcela rozvinutý a nadšený příklon k přírodě. Snažili se však i místní. Například v roce 1791 píše poštmistr Josef Anton Korb císaři a upozorňuje ho na vzrůstající význam vycházkových cest a romantických zátiší, speciálně určených jen pro lázeňské hosty. V roce 1792 pak tentýž nadšenec předkládá krajskému úřadu v Lokti své návrhy na zkrášlení krajiny v okolí lázní. Mezitím nelení a dává v zahradě svého Poštovního dvora postavit arkády, pergoly, čínský pavilón a různé altánky. Další úpravy změnily tento oblíbený cíl výletů v roce 1810.

V roce 1791 pobýval v lázních též hrabě Christian Clam–Gallas a ten nechal postavit, nad cestou k Poštovnímu dvoru, klasický altán. Stavba vznikla na počest vévodkyně Kuronské a proto se později stala známá pod jejím jménem – Dorothein gloriet. V roce 1793 poprvé navštívil Karlovy Vary velmi činorodý lord, James Ogilvie Earl of Findlater and Seafield. Tento šlechtic nakonec zavítal k pramenům celkem 14x (1793–1810). Město se rovněž snažilo přispět k dotváření romantické scenérie, a to především v okolí promenádních cest a prvních vyhlídek. Zřídilo cestu na Parnas, (místo s pamětní deskou). Deska, s básní od francouzského šlechtice du Faye, tu visela od roku 1798 na zajímavé skále. Vzrůstal též zájem o ruiny kostela u Linhartu. V roce 1796 zde měli karlovarští lesníci založit nové jedlové porosty. Část pozemků se podařilo zorat a do brázd se selo jedlové semeno. Město ho koupilo 10 pytlů. Právě konec 18. století znamenal zásadní obrat v pohledu karlovarských měšťanů na lesy v okolí města. Dr. David Becher velmi propagoval lesní procházky. Postupně se staly důležitou součástí léčebné kúry a pro společnost se pobyt v přírodě stal také módní záležitostí. Městská rada se snažila stav lesů zlepšit. Přibývaly zákazy, například pasení dobytka v lese a omezovala se těžební činnosti. Další zákaz zastavil dolování uhlí v blízkém okolí města, a stejně tak dobývání cihlářské hlíny, či lámání kamene na stavby. Od začátku 19. století se v karlovarských lesích začaly postupně zalesňovat všechny holiny a nově přikoupené pozemky. K romantickému vzhledu lesních promenád však nejvíce přispívali bohatí návštěvníci lázní. V roce 1799 hrabě von Stollberg Werningerode podpořil jako jeden z prvních, úpravu lesních cest na promenády. Nová pohodlná pak vedla na Výšinu přátelství. Vinula se nad cestou, postavenou díky úsilí hraběte Chotka v roce 1756. Ta vedla od kaple za Puppem pod skály Jeleního skoku. V roce 1800 věnoval lord Findlater 1000 zlatých na další lesní promenádu. Zároveň na ní nechal postavit altán (1801) s výhledem do údolí řeky Teplé V tomtéž roce se na zkrášlení karlovarského okolí podílel i stát a to z podnětu loketského krajského hejtmana von Stahla. Romantická móda zasáhla všechny vrstvy společnosti a v krátkém časovém období se okolí města velice proměnilo.

V roce 1803 nechal nejvyšší český purkrabí hrabě Jan Rudolf Chotek upravit širokou lesní cestu k Obrazu a nad Puppem dal upravit pěšinu, která také vedla k Parnaské skále. Pak dal zřídit ještě dvě další promenády, tzv. Štěrkovou a Topolovou. U Parnasu vznikla z Chotkova popudu v tomtéž roce romantická chatrč se zástěnami z rákosu a se slaměnou střechou. Zde společnost, zpravidla při hudbě, svačila. V roce 1804 zaplatil karlovarský rodák a úspěšný vídeňský obchodník Franz Maier stavbu vyhlídkového glorietu ve skalách Jeleního skoku. Maierova manželka pak nechala upravit tamní přístupové cesty. V roce 1807 přispěl lord Findlater na tzv. „Vieruhrpromenade“. Společnost se tu procházela i v létě v příjemném chládku, ve stínu, který zde díky konfiguraci terénu začínal ve čtyři hodiny odpoledne. V roce 1810 dal hrabě Jan Rudolf Chotek postavit vyhlídkový altán Belveder. Zachoval se dodnes a nyní nese jméno Rusalka. V 1820 inicioval hrabě Kolovrat stavbu nové, mnohem pohodlnější cesty na Tři kříže. Ve výčtu opatření pro větší pohodlí návštěvníků lázní by se asi dalo pokračovat do nekonečna. A tak snad už jen poslední tři údaje. V roce 1838 nechala lady Russel přestavět kapli sv. Linharta. V roce 1844 skončila stavba první rozhledny na Abergu a v roce 1848 přispěl hrabě Bourtourlin na promenádní cestu ve svahu nad řekou Teplou Směřovala od kaple Ecce Homo do Březové. Zdroje inspirace hledali architekti a umělci v Číně, ve starém Egyptě, v Turecku a v zemích s maurskou kulturou. Současně však za vzory sloužila i antika řecká a římská. Kromě základních tvarů a seskupení (jakým je např. sloupové průčelí antického chrámu, přenášené v empíru i na obytné domy), poskytovala tato dávná epocha i další náměty. Stavebníci napodobovali celé chrámy, napůl zřícené akvadukty, hrady, amfiteátry…. Nakonec a to ještě před rokem 1800, čili po krátké, leč velmi významné době barokní, se znovu obrátila pozornost ke gotickým tvarům, které však „nová“ doba ještě vylepšovala romantickou zdobností. 2Lord Findlater se ze Skotska uchýlil do Drážďan. V Karlových Varech přispěl na cestu od Poštovního dvora. Vinula se nad silnicí do Březové, směrem do lesů. V roce 1801 nechal na této cestě postavit klasicistní pavilón. V roce 1804 vznikla díky jeho úsilí další romantická stavba, dřevěný (červený) slunečník, (České sedátko). Karlovarští měšťané pak nechali postavit, k poctě lorda Findlatera, téměř devět metrů vysoký obelisk.

-rr-                     20112

              31112

 

Napsat komentář