Léno Jana Lucemburského – Obora

Na jaře roku 1325 podepsal český král Jan Lucemburský v Praze darovací listinu. Zavázal si s její pomocí služby Kojaty z Otnavic a zároveň učinil tímto první písemnou zmínku o „Zvěřinci“ (Oboře) v lesích mezi řekami Teplá a Ohře. Část této královské obory, poblíž hradu Lokte, nepochybně souvisí s lesy, které o 45 let později daroval Karel IV. lázním u podivuhodných teplých pramenů. Pomohl jim tím k rychlejšímu rozvoji.

Zmínka o lesích v listině Jana Lucemburského (viz níže volný překlad z latinského originálu) se považuje za první písemný doklad o lesích v okolí Vřídla.

„My Jan, z boží milosti král český a polský a hrabě lucemburský, chceme, aby zněním této listiny vešlo všem ve známost, že maje v oblibě našeho věrného Kojatu z Otnavic (Otovic), který se dříve vyznamenal v našich službách, přivádíme ho do našich vážených služeb a k těmto ho silněji skrze milost naší štědrosti zavazujeme, jemu, jeho dědicům a nástupcům šestnáct lánů, obdělaných i neobdělaných, blízko našeho hradu Loket mezi řekami Teplá a Ohře u obory (zvěřince) umístěných a ležících, s jejich příslušenstvím (poddanými), s poli obdělanými i neobdělanými, loukami, které existují nebo se jimi mohou stát, s kopci, údolími, rovinami, lesy, houštinami, vodami, vodními toky (prameny), zvláštními pastvinami, s lidmi tam usedlými, s právem těchto a všemi důchody a výnosy, které existují nebo mohou v budoucnu nastat, dáváme, potvrzujeme a darujeme skrze Kojatu, jeho dědice a nástupce, aby (toto) vlastnili, drželi a dědičně měli v držení; dáváme těmto svobodnou a veškerou moc k vlastnění, prodeji, výměně a užívání (tj. výnosů). Proto tedy ať zmíněný Kojata, jeho dědicové a nástupci drží jako léno zmíněných šestnáct lánů s příslušenstvím od nás, dědiců a nástupců našich, českých králů, a k našemu hradu Loket ať tak jako ostatní obyvatelé tohoto hradu z tohoto majetku přispívají a náležité a obvyklé služby ať vykazují. Svěřujeme (nařizujeme) proto dohromady i jednotlivě všem purkrabím tohoto našeho hradu, kteří tu kdy budou, aby zmíněnému Kojatovi, jeho dědicům a nástupcům nijak nečinili překážky na majetku, a aby nepovolávali před svůj soud lidi na těchto majetcích usedlé náležející k soudu Kojaty, jeho dědiců a nástupců, vyjma případů trestních, totiž smilstva, vraždy, penězokazectví a požáru. Na svědectví a věčnou platnost této věci jsme vydali tuto listinu a přivěsili na ni naši velkou pečeť.

Dáno v Praze 19. března roku 1325.


Napsat komentář